Poznámky 2013
Neorganizované skladiště mých poznámek. Zajímavosti, WTF, zkušenosti, návody, životní pravdy (postřehy). Formátováno pomocí Texy! (syntaxe).
Hodnocení nových technologií
„Nové technologie sice přinášejí nějaké nové slabiny, ale zároveň odstraňují slabiny předchozích. Ty sice byly co do důsledků mnohem závažnější, jenže jsme si na ně už tak nějak zvykli a bereme to, že to tak prostě je a jinak to nejde. Pak ovšem ty nové technologie nehodnotíme objektivně, protože jim nehodláme odpustit zhola nic. Na jednu stranu je to správné a možná v tom je důvod, proč se věci kolem nás obvykle s časem zlepšují. Na stranu druhou je to ovšem užitečné, mít na zřeteli, pokud chceme něco známkovat. Alespoň mně tato úvaha často pomůže najít onu zlatou střední cestu.“
Dalibor Z. Chvátal, http://www.mesec.cz/…nim-placeni/
Poctivost
Experiment: text the person you are dating „I haven't been fully honest with you“ then don't reply to them for 1 hour (& tweet pic of the response).
Co potřebujete, si stáhnete
Hlavní nádraží v Praze, výprodej filmových DVD, cena 10 Kč za kus. Malý, asi 4letý kluk se kouká do regálu na vystavené filmy. Maminka mu říká:
„CD nekupovat, co potřebujete, si stáhnete“
(květen 2013)
Menší zlo
„Kdybych zakládal politickou stranu, jmenovala by se Menší zlo. Je to jediná strana, která má vysoký preference, přestože ani neexistuje.“
@HonzaMarek (Twitter)
Česká novinářská praxe
Pedro:
neformální ovlivnění – když patříte mezi 100 novinářů a za zády máte 10000 pisálků, co chtějí Vaše místo, tak si sakra rozmyslíte, co napíšete. Politická novinařina není technický obor, abyste byl schopen někomu dokazovat, že máte pravdu. Jste na tom vlastně hůř, než ten Pepa ve šroubárně, který se na to může a jít za stejných podmínek k pásu do fabriky o 50m dál.
Jiří Hlavenka:
100 novinářů a 1000 pisálků: s odpuštěním, je dobře vidět, že vůbec nevíte nic o tom, jak to v české novinářské praxi funguje; neberte si to osobně. Za prvé, u řady médií se přešlo v zásadních věcech na „názor redakce“, podle vzoru Economistu, tedy je to názor prodiskutovaný a publikovaný ve shodě redakce, podepsaný redakcí. Za druhé, politických komentátorů, kteří dostávají prostor v hlavních médiích, je asi deset a jsou v podstatě nenahraditelní. Média si je mezi sebou přetahují a přeplácejí; kdyby si je někdo dovolil vyhodit za to, že sdělili ve svém komentáři „jiný názor než si přál pan majitel“ (což je taky nesmysl), okamžitě by měli zlatý flek jinde. Žádnému „pisálkovi“ se nedávají psát politické komentáře – to dělají jen vyvolení. Za třetí, vlastníci dvou nejčtenějších deníkových vydavatelů jsou Němci, publisheři lokálních německých plátků, kterým je srdečně u prdele, co si tady kdo píše a publikuje, a ptají se jenom, jestli to vydělává nebo ne.
[…]
Jiří Hlavenka:
U těch komentátorů: tak třeba Šídlo pracoval v Deníku, pak v Mafře, pak v HN, pak v ČT a nakonec zakotvil v Respektu. Oproti tomu Komárek je věrný Mafře už dlouho právě tak jako Mitrofanov Právu – tedy je to různé; ale každopádně jsou to lidé, kteří jsou pro tato média nesmírně důležití, tvoří jejich „světonázor“. Možná byste se divil, ale u tzv. seriózních médií je skutečně nesmírně vysoká nezávislost redakce na majitelích. Majitel nemá právo kecat redakce do jejich práce a nedělá to; má právo je jen vyhodit a najmout nové.
Zdroj: Mezi Karlem a Milošem (diskuze k článku, 18. 1. 2013)
KONEC